Proč se někomu paradentóza léčí lépe a někomu hůře?

Genetické faktory naší imunity ovlivňují průběh paradentózy



Paradentóza je velmi časté onemocnění postihující dásně a závěsný zubní aparát. Je charakterizována jako zánětlivá odpověď naší imunity na patogenní bakterie, která vede k destrukci okolí zubu (parodontu). Intenzita zánětlivé odpovědi je ovlivněna především množstvím a druhy patogenních bakterií, dále genetickými faktory ale i životním stylem (kouření, diabetes, nízká ústní hygiena).

Genetické faktory jsou dědičné a v životě jedince neměnné. Z výzkumů vyplývá, že dvě složky imunitního systému negativně ovlivňují průběh onemocnění paradentózou. Při pozitivním nálezu těchto složek dochází k neúměrné a velmi silné imunitní odpovědi organismu na patogenní bakterie v ústech a tím dochází k rychlejší destrukci tkáně v okolí zubu. To pak ústí v rychle postupující paradentózu.

Tyto genetické faktory nesou název HLA DRB01*04 a rizikový IL-1 (IL1A alela2 a IL1B alela 2). Při jejich pozitivitě je nutno počítat s hůře léčitelným průběhem paradentózy a ošetřujícímu zubnímu lékaři přinesou cenné informace pro správnou volbu způsobu léčby tohoto onemocnění.

Pokud tato informace chybí, může se stát, že léčba paradentózy i přes veškerou snahu pacienta i lékaře nebude tak úspěšná, jak by si oba představovali.

Pro odbornější náhled na situaci genetických faktorů u paradentózy uvádíme následující:

HLADRB01*04 je jedna z mnoha variant genu pro alfa protein, který je součástí složitějšího proteinového komplexu HLA-DR. Tento komplexní protein HLA-DR se vyskytuje na povrchu některých imunitních buněk (T lymfocytů) a pomáhá v rozpoznání vlastních tkání od cizích nepřátelských patogenů. Riziková varianta HLADRB01*04 způsobuje rychlejší a agresivnější průběh onemocnění už při malém množství patogenních bakterií v zubním plaku.

IL-1 (A, B) je naopak volná molekula, která stimuluje imunitní buňky k vyšší aktivitě, především v pohlcování patogenních bakterií, čímž dochází k uvolňování dalších stimulujících látek důležitých v boji proti patogenům. U rizikového genotypu IL-1 je tato stimulace až 4x vyšší, čímž dochází k přehnané zánětlivé reakci v místě výskytu patogenních bakterií, což má za následek intenzivnější ztrátu kosti a pojiva v okolí zubu.